Divadlo dokáže měnit životy

Louny – Z venčí by jste to typovali na úplně normální základní uměleckou školu, ve které se nachází úplně normální obor zaměřený na divadlo, ale lidé v těchto místech vás více než překvapí. Jejich zážitky jsou totiž více jak překvapivé.

Už při vstupu do prostoru učebny literárně dramatického oboru jde cítit příjemná rodinná atmosféra. Už z venčí jde slyšet smích a zvláštní výkřiky, které by se dali za některých okolností považovat za trochu děsivé, ale ve skutečnosti se jedná jen o žáky souboru zvaného Dramadlo. V tomto oboru je několik souborů, které jsou roztříděny podle věkových kategorií. Soubor Dramadlo má mezi sebou členy od 13 do 16 let. V souboru se nachází devět děvčat a jeden chlapec.

Soubor se také 27.1.2015 objevil ve Vrchlickém divadle v Lounech, kde společně s pěveckým souborem Iluze a tanečním souborem Růžičky předvedli vystoupení s názvem Holocaust – Srdce pod hvězdou, které bylo přístupné pro žáky základních a středních škol, ale také veřejnosti.
Komponovaný pořad ZUŠ Louny přibližující v první části kulturu, tradice a zvyky židovského národa, ve druhé připomínající zločin jménem Holocaust. Obě části byly uvedeny anketou, ve které byly použity autentické odpovědi žáků základních a středních škol v Lounech. Byly zde použity texty z knih „Osvětimská knihovnice“, „Zlodějka knih“, „Deník Anny Frankové“ a texty anonymních vězňů z koncentračního tábora.
V pořadu byly použity písně a živá hudba. Taneční obor scénickým tancem umocnil výpověď o holocaustu.
Celý pořad doprovázela zadní projekce. Při závěrečné modlitbě za mrtvé v hebrejštině se na projekci objevila jména lounských obětí holocaustu.
V tento  den byla též odhalena pamětní deska na lounské synagoze.

„Velmi příjemně mě překvapila reakce publika, naprosté ticho, popotahování, oči i uši přilepené na jevišti. Pravda, že celý pořad byl pro všechny psychicky velmi náročný, ale právě jejich zaujetí a podání dovolilo publiku takzvaně „jít s námi“. Jsem pyšná na své žáky a slibuji, že příští témata už budou veselejší,“ říká dojatá učitelka LDO, Milena Syrovátková.

„Byli jsme moc rádi, že jsme jim to mohli přiblížit,“ odpovídá jedna z účinkujících.

„Bylo to smutný, byla jsem hrozně dojatá,“ říká návštěvnice

O dalších pár dní byla provedena anketa s účastníky souboru Dramadlo. Otázka zněla „Co tě nejvíc baví na divadle“ ?

„Takže, to je těžká otázka. Já miluju tu atmosféru stát na divadle na těch parketách a sledovat ostatní lidi, přihlížející oči, zářící tváře ostatních lidí, miluju ten pocit stát tam na jevišti a hrát s ostatníma,“ směje se Tereza Frélichová.

„Všichni mi od malička říkali že se předvádím, tak abych se měla opravdu před kým předvést, tak mě to donutilo sem přijít a zkusit to,“ odpovídá Eliška Dörflerová.

„Já nevím, mě divadlo vždycky tak nějak lákalo, jako to hraní a tak, je to i zábava. Baví mě to,“ říká Jana Sušická.

„Mě se líbí, že na jevišti můžu být vlastně kýmkoliv,“ odpovídá Eliška Hluštíková.

„Pro člověka kterej je sebestřednej a pořád musí být středem pozornosti jsou prkna tou největší sobeckou volbou jak se vyjádřit,“ říká Michaela Šafrová.

Divadlo tedy nemění jen životy dospělých herců, kteří se tím živí, ale může také provázet děti od šesti let po celý jejich život.

______________________________________________

Poznámka: Články nejsou po odevzdání studentům opravované

 

  • Vytisknout
  • Přidat do oblíbených

Další články